Moře a mořské klima napomáhá pacientům s EB k hojení ran, které je v našich podmínkách obtížné. Aby měl pobyt u moře na hojení vliv, musí trvat nejméně tři týdny.

 

Letos poprvé jsme díky hodnému dárci měli možnost s Markétkou jet k moři. Nyní jsme v Egyptě a jsme moc zvědaví, jak hodně Maku moře pomůže.

 

Náš pobyt zde bude trvat celkem 29 dní a před odjezdem bylo třeba zařídit hodně věcí. Už jen výběr hotelu, vzdálenost od moře, přístup do něj jsme museli pečlivě vybírat, Makulku z delší chůze bolí nožičky, pláž musela být písečná, aby se nezranila o korály…

 

Velký strach jsem měla z balení, měsíc je poměrně dlouhá doba a Makulka na tu dobu potřebuje spoustu ošetřovacího materiálu, ochranných krémů, také oblečení…

 

A protože s námi jel i její malý bráška Mareček, museli jsme počítat i s místem v kufrech na jeho potřebnosti, hlavně mlíčko. Od začátku mi bylo jasné, že se do povolených 3 kufrů a váhového limitu 60 kg nemůžeme se všemi věcmi vejít. Prioritou bylo zabalit ošetřovací materiál, ochranné krémy a mlíčka, zbytek co se vejde. Dělala jsem si srandu, že si plavky budeme muset vzít na sebe a na oblečení nám už místo v kufrech nezbude. Chytré duše (z legrace) vymýšlely, že si fáčky můžeme omotat na sebe společně s krytím a zbude nám místo v kufrech na oblečení.

 

Nakonec nám v cestovní kanceláři domluvili v letadle místo na jeden kufr navíc zdarma, z čehož jsme měli velkou radost. Ale i tak balení nebylo vůbec jednoduché, kdyby mě u toho někdo viděl, asi by se pobavil. Vyndávala jsem všechno krytí z ochranných fólií, abych ušetřila místo a i aby to bylo o něco lehčí, obvazy jsem vyndala z krabiček a pak skládala do vakuových pytlů, z kterých jsem poté vysávala vzduch a oblepovala je lepenkou, aby se do nich nedostal vzduch zpět, a zkoumala, kde netěsní.

 

Nakonec se mi povedlo zabalit a dokonce s sebou máme i nějaké oblečení. Není ho mnoho, ale nemusíme chodit jen v plavkách.

 

V pondělí 16. 11. jsme před 22h dorazili na letiště, kde jsme si vyzvedli letenky, odbavili nám kufry a chvilku před půlnocí jsme nastupovali do letadla. Při odbavování kufrů nás, a vlastně i všechny lidi kolem, moc pobavila Makulka. Paní na letišti říkala, že letí dva dospělí, jedno dítě a infant. Načež Makulka s vážným hlasem odpověděla: „to není žádný infant, ale náš Mareček.“ Všichni včetně personálu jsme se zasmáli. Let trval něco málo přes čtyři hodiny, děti byly úžasné, Mareček prospinkal skoro celou cestu v mém náručí a taťkovi s Maku se také podařilo na chvilku usnout. Markétka byla v letadle moc spokojená, ale největší zážitek pro ni nebyl let, ale to, že jí v letadle dali jídlo. Byla úplně nadšená.

 

Do Hurghady jsme dorazili něco málo po čtvrté hodině našeho času, po té nás ještě čekala cesta autobusem do hotelu.

 

Po probdělé noci jsem se děsila toho, že s dětmi budeme muset čekat na ubytování a stravu až do dvou odpoledne, jak je v ubytovacím řádu, byli jsme ale mile překvapeni, že nás ubytovali hned po příjezdu a mohli jsme začít využívat i občerstvení…

 

Hotel je moc hezký, splňuje Makulčiny nároky, jídlo je skvělé a moře i přístup do něj také.

 

Koupat do moře se chodíme každý den po snídani, ale s Maku to není vůbec jednoduché, nezná vodu ani v rybníku, zná jen teplou vodu ve vaně a tak má strach a studí ji to. Makulka se v moři koupe každý den, pokaždé, než se namočí, má strach. Kdo by si jí náhodou nevšiml, nepřeslechne, že jsme ve vodě. Po osvěžení už ji strach přejde a zkouší plavat, hopsá ve vodě, či nás polévá konvičkou. Než vyrazíme na pláž, musím ji ke koupání připravit, rozvážu obvazy a jen jednou vrstvou fáče přichytím krytí na ranách, aby se jí do nich nepřilepily plavky či ručník. A aby ji to po koupání moc nestudilo. Když je Maku rozvázaná, musí chodit za ruku a být na sebe ještě mnohem opatrnější než normálně, aby náhodou neupadla, nebouchla se…, protože by to mělo ještě bolestivější následky, než když je zavázaná.  Na pláži se naobědváme, Maku si dá její oblíbenou čokoládovou zmrzku a kolem čtvrté hodiny, kdy je zde již chladno, odcházíme zpět na pokoj. Po příchodu ji vykoupeme, ošetříme a zase celou pěkně zavážeme, aby se jí co nejmíň tvořila nová zranění a mohla si i hrát. Makulka si chvilku pohraje a pak jdeme na večeři, po které jde spinkat.

 

Nyní jsme v Egyptě již přes dva týdny a po této době už můžeme říct, že se rány Makulce hojí mnohem lépe, nežli doma. Rány, které se doma hojily špatně, má skoro zahojené, z čehož máme velkou radost. Je jasné, že se jí tvoří nová bebina, tomu se u této nemoci bohužel zabránit nedá. Ideální by bylo, kdyby mohla k moři Maku jezdit pravidelně.